Technika běhu přes patu a přes špičku z pohledu biomechanických parametrů

Každý vytrvalostní běžec se někdy zamyslel nad tím, jak správně došlapovat – přes patu nebo přes špičku? Tato otázka není jen věcí osobních preferencí, ale má zásadní vliv na biomechaniku pohybu a riziko zranění. Výzkum provedený na Univerzitě Karlově se zaměřil právě na rozdíly mezi těmito technikami a přinesl zajímavé poznatky.

Dva styly běžeckého došlapu

Běžci si často volí jednu ze dvou základních technik došlapu:

1. Došlap na patu (rearfoot strike) – Tento způsob je preferovaný u většiny běžců různé úrovně. Pata se první dotýká země, čímž dle předpokladů tlumí dopad převážně pomocí svalů přední strany stehna a hýždí.
2. Došlap na špičku (forefoot strike) – Častější u sprinterských disciplín. Při tomto stylu se první dotkne země přední část nohy, což dle předpokladů může snižovat rázové zatížení velkých kloubů dolní končetiny a zad, díky amortizační složce lýtkového svalu.

Co na to ale říká výzkum?

V rámci studie na 2. lékařské fakultě University Karlovy proběhlo porovnání obou technik u rekreačních běžců z pohledu elektromyografie a pedobarografie. Výsledky ukázaly, že:

• Při došlapu na patu dochází k iniciálnímu kontaktu paty s podložkou a následnému přenesení tíhového zatížení převážně na svaly přední strany stehna a hýždí. Při neoptimální technice běhu, kdy někteří z běžců dopadají na propnuté koleno daleko před těžištěm těla, dochází k většímu zatížení velkých kloubů dolní končetiny a zad z důvodu vyřazení amortizační složky m. quadriceps femoris a m. gluteus maximus. 
• Při došlapu na špičku se zatížení více rozkládá směrem ke střední a přední části chodidla, přičemž dochází k intenzivnější práci lýtkových svalů, planty a přednoží. Při této technice běhu se výrazně častěji může objevovat přetížení Achillovy šlachy či přednoží, které může vyústit až k únavové zlomenině metatarsů. 

Jaký došlap je tedy nejlepší?

Neexistuje univerzální správná odpověď. Každý styl má své výhody i nevýhody a vždy záleží na typu jedince:

• Došlap na patu je energeticky méně náročný a vyhovuje při správné technice většině běžců. Při neoptimální technice dochází k většímu zatížení velkých kloubů dolní končetiny a zad, jelikož je většina dopadu přenášena a amortizována pomocí vaziva nosných kloubů dolní končetiny, které nemusí být k takové zátěži dostatečně adaptovány.
• Došlap na špičku je přirozenější pro rychlý běh či běh do kopce, ale klade vyšší nároky na lýtkové svaly a Achillovu šlachu. Tento styl běhu je typický pro sprinterské disciplíny a běh na dráze. Nelze říci, že by daný styl běhu byl absolutně nevhodný pro rekreační běžce či vytrvalostní disciplíny mimo dráhu ale dle našich zjištění se jedná o formu, která má při běžném aerobním tréninku vytrvalostního charakteru spíše více negativ.   

Pokud se snažíte změnit svůj styl běhu, měli byste to dělat postupně, aby si vaše svaly, šlachy a vazivo zvykly na novou zátěž. Při výběru techniky došlapu je tedy důležité zohlednit individuální preference, úroveň trénovanosti a případné zdravotní omezení. Výsledky této studie doplněné o naše poznatky z klinické praxe posledních let, mohou pomoci běžcům optimalizovat techniku běhu a snížit riziko zranění. Chcete se dozvědět více? Celé znění studie naleznete v repositáři Univerzity Karlovy v Praze, případně se objednejte na našich webových stránkách ke vstupnímu vyšetření, kde Vám rádi poradíme na čem začít pracovat, aby byl Váš styl běhu co nejoptimálnější.